Čas, který může otevřít v každém z nás, stav bezpodmínečné lásky, pokory a soucitu. Čas odpuštění sobě i druhým. Období, které je z pohledu projevu, tím nejkrásnějším v roce. Doba, kdy se v nás víc než jindy, otevírá duchovní srdce a spojení s tím, co nás všechny převyšuje.

Zároveň ale dochází k vnitřní analýze našich životů. Mnohdy vyplouvají na povrch potlačované křivdy, skousnuté bolesti nebo dávno zapomenuté příběhy. S nimi přichází i nové pohledy na situaci, vhledy, dar zření nebo zvýšená úroveň vědomí. Někomu se podaří pochopit a uvědomit si své stále se dokola opakující programy jednání a postupně z nich přetvořit nové úhly pohledu.

Není jednoduché podívat se do sebe. I tato schopnost přichází sama v nastavení, které je dáno. Tak, jak se postupně umírňuje Ego a jeho hrubé vlastnosti a zajeté programy, tak přechází lítost v soucit. Roste potřeba odpuštění druhým a i touha po našich odpustcích. V první řadě je ale nutné odpustit a přijmout sebe. Bez toho není možné jít dál.

Vrstev, které se nachází v úrovni hmoty, je mnoho. Záleží čím se naše mysl napájela. Na co se nejvíce chytáme, to je s jistotou vždy po čase znovu a znovu spouštěno. Proto je toto období hybnou silou pro uvědomění. Přesto stále většina lidí vidí v první řadě potřebu naplnit se v rámci vánočních svátků, skrze vnější požitky, které nám nejenom toto období nabízí. Zastavení, ponor do sebe, sdílení s druhými, odevzdání očekávání a nechtít být jinde než jsem teď a netoužit po ničem, jež mi nenáleží, to není pro každého.

Přesto se jeví, že v období Krista přichází zázraky. Ty vnitřní, které se pak stávají vnějšími. Vždycky jsme jenom v Teď vším a ničím. Jenom v Teď je život plný a zároveň prázdný. Jesličky si nosíme všichni v sobě. Nejenom v tomto období. Lidstvo zapomnělo na to, čím je. Silné paradigma, kterým je v projevu oslava vánočních svátků skrze množství dárků, cinkrlátek a všudypřítomná výzdoba, která se pak v hojnosti sdílí na různých sociálních sítí. I to jsou Vánoce. A vše tady má své místo.

Vánoce ale nejsou jen Štědrý den. Ten je předzvěstí dnů, které po něm přicházejí. Od 25. 12. po svátek Tří králů – Zjevení Páně. V tomto období se jakoby zastaví čas a dny a noci patří otevření nebesům. V tomto období prožívá duše souhrn celého zvěrokruhu. Odžívá se v nás spirituální proces všech 12 znamení. Od první noci na 26. 12., kdy se otevírá aspekt Ryb a pokračuje Vodnářem a končí Beránkem v noci z 5. na 6. ledna. Právě toto je tou nejzásadnější inspirací pro meditativní prožívání Vánoc.

Sílí naše duchovní Já. Vše, co jsem načerpali a přijali od sklonku léta do Vánoc, se v našich nitrech umocní. V tomto období roste světlo a v projevu se tlumí tma. Stejně tak je nám v tomto období Kristus nejblíže. Je prostor pro rozplynutí stínů noci a nastává den našich duší. Tak mějme otevřená srdce… zůstaňme v sobě bez chtění a toužebných očekávání… pak možná, když odevzdáme vše do rukou Boha… může se v každém z nás zrodit to, čím všichni jsme … S láskou Andrea