Během posledních tří let to byl můj druhý pobyt ve tmě. Tentokrát ale s obavami. Poprvé jsem do tmy vstupovala klidná a bez očekávání. Naprosto odevzdaná.  Jenže teď to bylo  jiné. Od loňských Vánoc se prohlubovalo poznání a objevovaly se dosud nepoznané strachy, stará témata i rodová zatížení. Temná noc duše totiž nepočká a jednou jí projde každý z nás. Může trvat dny, měsíce nebo i roky. I to byl jeden z důvodů znovu podstoupit pobyt ve tmě.

Těžce a přesto odhodlaně jsem kráčela vstříc pohroužení se do sebe samé. Setkání s temnotou na sebe nenechalo dlouho čekat. Po první hodině pobytu propukám v několika hodinový pláč. Léta potlačované emoce se valí ven. Stará témata, která jsem na určité úrovni pochopila, ale přesto je nepustila. Odpuštění  sobě a pochopení určité části mého života. První polovina pobytu je velmi temná. Téměř nespím.  V té době je silný úplněk a to ještě umocňuje všechny stavy uvnitř i vně mne. Po celou dobu si vedu deník, medituji,  praktikuji jógu a napomáhá mi i hraní na hudební nástroje. Vyplouvají ven hluboká zranění a zároveň i naprosto jiné pohledy na život. Jak hluboká je temnota nás samých a jak daleko sahají karmické příčiny současného života ? Kdo jsem já a kým jsem byla a kým budu, až opustím toto dočasné tělo?  Odpovědi na tyto otázky se jen pomalu derou ven. Vnímám hluboké spojení s Matkou zemí i silné propojení s duchovním světem  V tichosti, klidu a pokoře objevuje se duše má. Zároveň ale cítím , jak mne ego táhne zpět a snaží se ze všech sil skrýt to, co má vyjít  skrze tmu  na světlo ven. Opětovné uvědomění si síly smyslů a myšlenek, jež nás ovlivňují a tahají zpět do iluze projeveného světa. To vše a mnohem víc prožívám skrze iniciační rituál Yangtik.

Každý máme jiný čas, místo a cestu, jež nás vede tam, kam toužíme dojít. Tma je jednou z možností, jak prohloubit cestu poznání. Mnozí si ji ale pletou s odpočinkem od běžného světa. Jenže jít připraven, se tady rozhodně vyplácí. Tma si Vás sama zavolá.U mne bylo  její volání  natolik silné, že jsem  neváhala a poslechla hlas svého srdce. Byla mi velkou učitelkou. Nicméně vyléčit všechny rány a vyjevit celou pravdu najednou nejde ani tady.  Ten skutečný život  a každodenní praxe začíná venku za zdmi místnosti naplněné tmou a přesto plnou světla.

Každý den, každou minutu našeho života se zaznamenávají naše činy, slova, emoce i myšlenky, které jsme přijali za své.  Zdá se nemožné vyplout z iluze zapomění se na sebe sama a žít život v uvědomění si podstaty bytí. A jak zpívá Miro Žbirka v jedné ze svých písní : “ Asi máme málo knih , ale něco víme z nich “ Teď to jen žít. To stejné je s terapií tmou a všemi dalšími jinými technikami a berličkami, které máme k dispozici. Pokud ihned nezahrneme nabyté povědomí do života, prodlužujeme dál své utrpení z nevědomosti.

Pokud se rozhodnete jít si pro zkušenost formou pobytu ve tmě, buďte rozhodně bdělými pozorovateli. A to nejenom ve tmě.  Silné prožitky časem ustoupí do zapomění a jiné naopak vyplavou ven.  Já dostala velký dar. Dar setkání se se svým stínem, tak jak ho popisuje C.G.Jung. První a nejtěžší tři dny byly prolnuty tímto archetypem. Nejde to přeskočit, přechytračit ani potlačit. Jednou jde ven a s ním i možná bolest, traumata, zlost i veškerá temnota, jenž byla přehlížená a ospravedlňována uhlazenými obhajobami ega. Nemohla jsem nic. Samo se nakonec ve tmě stalo odevzdání se proudu života a přišlo pochopení. Nabytá zkušenost vhledů a zážitků se postupně integruje každou vteřinu mého života. Zážitek být v jeden okamžik ničím a nikým, vhled do minulých životů,  propojení se s pocity a bolestí druhých , to vše jsou zkušenosti, které mi tma umožnila.

Nicméně skutečnou hodnotou poznání  je především neulpívat na žádném z takových zážitků. Jít dál a v každém okamžiku být bdělý pozorovatel svých činů. A časem se z pozorovatele možná stane svědek a poté…. Kdo ví , co bude dál .-)

„Lepší je vlastní , byť nedokonalá stezka, než sebedokonalejší stezka druhého neboť cesta druhého není Tvojí cestou.“

Kršna  Bhagavad- Gíta  v českém  překladu „Píseň Vznešeného“