Kdo je ten, který obývá toto tělo? Proč se jinak chováme v práci, v rodině, s přáteli, v novém prostředí… Kolik hrajeme rolí a kdo je tedy ten, jenž to vše pozoruje a vnímá ? Kde jsem byl, než jsem se narodil a kam půjdu, až zemře toto tělo se jménem, které mi bylo dáno? Pokud jste se někdy tímto zabývali, nebo se vám stále opakují tyto otázky, jste na cestě k sebepoznání.
Není cesty dovnitř ani ven. Pořád tam jste. Jen ten, kdo se ptá, je ještě vtažen do úrovně hmotné složky a skrze stavy odporů a možného utrpení dochází k postupnému pochopení, odevzdání, přijetí a pokoře. Každý tam jednou dospěje. Do stavu bezpodmínečné lásky, pokory a absolutního splynutí s Tím. Do stavu, kde už není nikdo, koho by se cokoliv dotýkalo. Stav, který není letargií ani popřením či potlačením emocí, jak si někteří myslí.
Není kam dojít ani kam odcházet. V každém okamžiku našich životů je nabídka a poptávka, tak jako v počítači, otevřená. Vše je o tom, kdo se na to chytí. Jako když se moucha chytne do sítě pavoučí… jako když po sté saháte po cigaretě a nejde si pomoci, jako když toužíte zažívat do kola jen krásné situace a to špatné nechcete… V projeveném světě jsou tisíce lákadel a miliony myšlenek. Nic z toho není vaše a nic z toho nikdy nikomu nepatřilo a patřit nikdy nebude. K poznání vede cesta k sobě, každý máme jiné místo a čas, každý Tím jsme a každý si nosíme Království nebeské uvnitř. Hledejte v sobě a poznáte sami, že není možné najít To, co nebylo nikdy ztraceno…
