Rodíme se skrze mysl. Zdánlivý porod je stejným klamem, jako zdánlivá smrt. V okamžiku, kdy se zapne osobnost – Ego, začne se rozvíjet rozmanitá škála myšlenek a programů, které jsou implementované každé bytosti podle stavu vědomí. A s tím se rodíme do hmoty, aby mohlo být zažíváno. Na základě předchozích životů, zkušeností a karmy.

Karma je do doby, kdy se odžívá platba a my vcházíme skrze poznání do stavu pokory. Je to jako software v počítači. Nahraná fleška, s kterou vstupujeme do tohoto projeveného světa. Je na ní nahráno vše, co máme v daném životě odžít a pochopit. Stejný princip dokola po mnoho životů. Princip nabídky i poptávky. Jedničky a nuly. Nemůžeme nic přeskočit ani obejít. Byla nám dána zdánlivá myšlenka, kterou je po určitou dobu přesvědčení, že jsme tělo se jménem a máme svobodnou vůli. Časem se tato myšlenka rozvine v představu duše. A i ta později zanikne.

Přijde doba, kdy každá bytost prozře. Každý dojde do stavu Boha a zmizí oddělenost. Čas a místo máme všichni předem dané a stáváme se Tím. Tím, čím jsme i teď. Ale v zapomnění samy sebe není uvědomění, že Tím jsme. Naše ego – osobní i kolektivní – má mnohé kličky, lákadla a každodenní nástrahy. Je velmi těžké prohlédnout, dokud máme oči, kterými nevidíme a uši, skrze které neslyšíme. To co nás nejvíce klame, jsou naše smysly, emoce a zajeté programy, které skýtají tisíce mutací.

Zároveň je tady i všudypřítomná energie toho, jež je nositelem světla ve hmotě a nepropustí nic, co není prozkoušeno. Strážce a nejvyšší vládce hmoty. Nádherná energie, která slouží Bohu a je jeho nosičem v projeveném světě. Ať už je nám předkládáno cokoliv, k osvobození není možné dojít skrze žádné semináře, knihy, všemožné techniky. Modlitby ani pokání neurychlí ani nezmění karmu, která je zákonem hmoty. Vše je nutné pochopit a odžít. Skrze zkušenost a odevzdání. Přijetím osudu takového jaký je. Pak dochází k pokoře a k poznání skutečné podstaty sebe. Ego padne na kolena před touto nepopsatelnou láskou a sílou, která nemá počátek ani konec. Nemá podmínek. Je vším a přesto ničím.

Matka země porodí božského člověka a Bůh si poprvé stoupne na hmotu. To, co se tady totiž vyvíjí, je jen hmotná složka. Bůh nemusí nic vyvíjet. Je vším. Jenže pro lidskou mysl je nepochopitelná a nepředstavitelná skutečnost, že nemáme svobodnou vůli. Ego totiž nejvíce ze všeho lpí samo na sobě. Na tom, kým je. Co vybudovalo, porodilo, zažilo, vyhrálo… Lpění samo na sobě je tou největší závislostí. Stejně jako neschopnost odevzdání se.

A tak po mnoho životů žijeme v nevědomosti, ovládáni mentálními programy, chtíči, touhami, hledáním smyslu života a neustále koušeme do jablka poznání dobrého i zlého. Až vyzkoušíme všechny obleky a pochopíme, že jediným smyslem života je život sám. A i to je zdání. Teprve tehdy dojde bytost svobody, jako když se kus dřeva plaví po řece skrze peřeje, mělčiny a nechává se unášet proudem řeky.

Stejně tak se v momentě odevzdání stává osoba čistým životem, kterým vždy byla a vždy bude. Není možné zemřít ani se narodit. I hmotná složka v okamžiku tzv. smrti projde procesem přerodu v jinou hmotnou složku. Ze zrna vzejde bylina, z byliny se nasytí zvěř, člověk a skrze ně se vrací zpátky zemi, která znovu rodí další a další formy hmoty.

Rovněž všechny myšlenky, které pokládáme za vlastní, nám nepatří. Jsou nahrané. To, jestli se na ně chytíme, je dané stejně jako to, jestli nám bude chutnat svíčková nebo kuře. Bouře mysli jednou utichne a s ní i myšlenky. Ztiší se. Pak už totiž mizí ten, kdo by se chytal. Mysl se stává nástrojem, nikoliv pánem. Cokoliv by se o tom teď dál řeklo, je ve vteřině jinak. Není možné vyjádřit slovy stav, který zažívá bytost v okamžiku zření. V momentě, kdy se nalévá do vás Bůh.

Energie lásky, pokory, blaženosti, svobody a velkého Nic. Nic, co je zároveň vším.

Závěrem snad jen… pravda je proměnlivá. Je to jako s vodou. Stav vody je odvislý od stavu teploty. Pořád je to ale voda. Pravda je stejně tak proměnlivá podle stavu vědomí bytosti. Součet těchto všech pravd je pravdou celé planety země. Matkou lidstva, která byla oplodněna skrze otce Boha a čeká na porod… na hromadný příchod Krista… a ten zažíváme právě Teď. Nebojme se odevzdání a zkoušek… skrze lásku bez podmínek … skrze přijetí a odevzdání… skrze nádech a výdech… skrze vše, co naše, jejich a jeho jest.. otevřená je úzká brána i když široká… K Bohu.