Dharma není karma …

Co  je dharma ? Jaká je její podstata? Jak ji  žít? A kdo je ten, jež  chce naplnit dharmu? A není nakonec samo chtění, dalším chytákem ega , našeho malého já ? Vždyť dokud je tady někdo, jež se stále snaží a dere ke smyslu života, aby naplnil svoji dharmu, stává se sám sobě štvancem.

Žít v souladu s dharmou je úkol nelehký. Existuje jistě mnoho výkladů a popisů, co vlastně ono slovo znamená a jaký je jeho význam v praktickém životě.  Jako jeden z nich se nabízí pojetí morální ctnosti, vnitřní zákon, spravedlnost, způsob bytí v souladu s kosmickým řádem. Dá se na ni i pohlížet jako na přijetí svého osudu a pochopení karmických příčiny našeho dosavadního bytí. Je to žít obyčejný život, skrze každodenní praxi života a každou zkušeností v pokoře. Naprosté odevzdání se toku života s prozřením ke konáním, jež mi přísluší. Život, kde tou největší pomocí je konec naší paže a ruku v ruce  s ní přichází i míra pomoci zvenčí. Postupně rozpoznávat své kvality i temné stránky a ani jedno si nepřivlastnit. Nechtít být někým a něčím jiným, pro slávu a moc našich dnů. Nečinit druhým to, jež sami nechceme a neoplácet stejnou mincí. Učit se odpouštět. Umět dát důvěru a milovat.  Umět se odevzdat toku života a přesto  být činný v konání. Žít laskavou přísnost k sobě i druhým. Ovládnout tělo, lenost, chamtivost, závist i strach.  Být v pravdě k sobě stejně jako k těm druhým. Pracovat a žít  bez očekávání a tlaku na výkon. Najít rovnováhu mezi dávat a brát. Nechat věci ať se stanou a pak se zbytečně nevrtat v chybách. Mít odvahu k životu, ale znát i své hranice. Odolat pokušením pozlátek materie světa. Učit se od druhých a sám být jejich učitelem s hlavou skloněnou. Být v kůži za darebáka , i když je duše čistá a nesmět se obhájit.  Umět pustit a nechat jít a důvěřovat vyššímu záměru.

Papír snese mnoho,  stejně jako slova, která často tíží jak kus olova a přesto skrze  ústa vychází, když vlastní obhajoba přichází…

V knihách i filmových zpracováních je tisíce možných pohledů na dharmu. Ať už hrdinů, padouchů i obyčejných lidí.  Stačí se jen rozhlédnout.

Jedním z takových je i pod pláštěm hmotného kultu komiksových příběhů bravurně vykreslen příběh Bruce Wayena jako muže v netopýřím obleku. Příběh Batmana  , jako jedna z  nejtěžších her na darebáka. Zatracen a odsouzen celým Gothem, loví padouchy pro klid lidí, kteří ho nenávidí.  A i tady je otisk odkazu pojetí dharmy a přijetí osudu, chceme-li.

Jako malý kluk z bohaté rodiny padá Bruce na dno studny, kde se setkává se svým stínem. Dno, které bude muset opakovaně v průběhu svého života opouštět, aby nakonec povstal. Skrze strach, hněv a s touhou po pomstě za smrt svých rodičů, stává se postupně nočním lovcem, ochráncem nevinných a strážcem zákona tam, kde systém selhal. Přes den je mužem s tváří  krasavce, vykreslený a vnímaný svých okolím,  jako sebestředný bohém, který veškerý svůj čas tráví utrácením majetku ve společnosti krásných žen, sportem a nekonečnou zábavou. V noci , pod maskou netopýra a tíhou viny, postupně možná,  vyrovná i karmický dluh. Prochází očistem a vnitřní oheň touhy po pomstě se postupně mění v pochopení a poznání, že smrtí viníků, není možné utišit bolest ani prázdnotu po milovaném člověku.  Nachází hlubší rozměr poznání spojený s pokorou, láskou a obětováním se pro vyšší záměr. Aby mohl znovu vstát, je potřeba opustit to, čím byl. A možná i to je jeho dharmou a tím naplnil svůj osud a kosmický řád.

Každopádně ať už je o dharmě napsáno cokoliv, to co jí dělá skutečnou , je životní příběh každého z nás…

P.S. : Jednoho večera roku 2025 jsem si k úvaze o dharmě zapsala slova :

“ Ovoce mých dětí mne přivedlo k sobě samé, a to ony, né já , jsou hrdiny mého života“

S láskou

Andrea